„Půjdeš dnes večer se mnou?“
Dnes ne, jsem unavená a chci zůstat doma.
Jednoduchá odpověď.
Přesto v nás může spustit celou řadu dalších myšlenek:
Nechce se mnou být.
Asi jí na mně nezáleží.
Kdyby mě měla opravdu ráda, šla by.
A místo prostého:
Dobře.
přijde:
Takže se mnou zase nechceš trávit čas?
Najednou už se nebavíme o jednom večeru.
Z jednoho „ne“ se stala otázka celého vztahu.
Odmítnutí žádosti není odmítnutí vás
Tohle rozlišení bývá zásadní.
Když někoho požádáte:
Můžeš mi v sobotu pomoct se stěhováním?
a on řekne:
Nemůžu.
znamená to především:
V sobotu ti s tím nepomůžu.
Nemusí to znamenat:
Nejsi pro mě důležitý.
Nikdy ti nechci pomoct.
Nezáleží mi na našem vztahu.
Stejně jako když vy někomu něco odmítnete, nemusíte tím odmítat jeho samotného.
Někdy máme tendenci doplnit za krátkou odpověď mnohem větší význam, než v ní skutečně je.
Zklamání je v pořádku
Přijmout odmítnutí neznamená, že se vás nesmí dotknout.
Pozvete člověka, na kterého jste se těšili:
Nechceš o víkendu přijet?
A on odpoví:
Tentokrát ne.
Může vás to mrzet.
Můžete být zklamaní.
Můžete dokonce říct:
Škoda, těšil jsem se na tebe.
To ještě není tlak.
Rozdíl přichází až v tom, co se svým zklamáním uděláte dál.
Můžete ho unést.
Nebo se můžete pokusit přenést ho na druhého:
No jasně. Na všechno ostatní čas máš.
První možnost vyjadřuje emoci.
Druhá už vytváří vinu.
„Proč ne?“ může být otázka i nátlak
Zeptat se na důvod odmítnutí není automaticky špatně.
Dnes nemůžu.
Je všechno v pořádku?
To může být obyčejný zájem.
Problém nastává, když se z otázky „proč?“ stane způsob, jak hledat slabinu v rozhodnutí druhého.
Nemůžu, mám hodně práce.
A nemůžeš ji dodělat zítra?
Zítra mám další věci.
Tak přijď alespoň na hodinu.
Opravdu ne.
Ale proč?
V tu chvíli už nezjišťujeme důvod.
Snažíme se ho vyvrátit.
Druhý člověk pak může získat pocit, že jeho „ne“ platí jen tehdy, pokud předloží dostatečně dobré vysvětlení.
Pozor na vyjednávání po jasném odmítnutí
Nabídnout alternativu může být úplně v pořádku.
Dnes se mi nechce ven.
Co třeba zítra?
Pokud druhý řekne:
Jo, zítra rád.
našli jste řešení.
Pokud ale odpoví:
Ne, tento týden opravdu nechci nic plánovat.
je dobré poznat okamžik, kdy už není co vyjednávat.
Pokračovat:
A co jen na kafe?
Nebo v pátek?
Tak aspoň na chvíli?
může působit jako snaha získat „ano“ jinou cestou.
Někdy je nejrespektující odpověď prostě:
Dobře, rozumím.
„Kdybys mě měl rád…“
Když je pro nás odmítnutí těžké, můžeme nevědomky sáhnout po vztahu jako argumentu.
Kdybys mě měl rád, šel bys se mnou.
Já bych to pro tebe udělala.
Tak vidím, jak moc ti na mně záleží.
Takové věty mohou být velmi účinné.
Druhý člověk možná opravdu ustoupí.
Ale jeho výsledné „ano“ pak nemusí být svobodným souhlasem.
Může být snahou zbavit se pocitu viny.
A to je důležitá otázka:
Chci, aby druhý řekl ano proto, že chce — nebo proto, že se bojí, co bude znamenat jeho ne?
Ne každé „ne“ potřebuje vysvětlení
Někdy nás odmítnutí rozčiluje hlavně proto, že nám důvod připadá slabý.
Nechci dnes nikam jít.
Možná si pomyslíte:
To přece není důvod.
Jenže druhý člověk nemusí mít objektivně závažný důvod, aby něco nechtěl.
To neznamená, že ve vztahu nikdy nemáme mluvit o svých potřebách nebo hledat kompromis.
Ale existuje rozdíl mezi:
Mrzí mě, že spolu poslední dobou trávíme málo času. Můžeme si říct, kdy bychom se mohli vidět?
a:
Tohle není dost dobrý důvod. Prostě pojď.
V první větě mluvíte o své potřebě.
Ve druhé rozhodujete, zda má druhý právo odmítnout.
Někdy si odmítnutí skutečně potřebujete vyjasnit
Ne každé „ne“ je izolovaná maličkost.
Pokud partner opakovaně odmítá společný čas, kolega dlouhodobě odmítá spolupráci nebo někdo neustále odmítá věc, která je pro vás ve vztahu důležitá, má smysl o tom mluvit.
Ale jinak než:
Proč mi pořád říkáš ne?
Můžete říct:
Všiml jsem si, že poslední dobou většinu návrhů na společný čas odmítáš. Začíná mě to mrzet a chtěl bych pochopit, co se děje.
Tady už neřešíte jedno konkrétní odmítnutí.
Mluvíte o opakujícím se vzorci a jeho dopadu na vás.
To je legitimní téma rozhovoru.
Nehádejte se s hranicí druhého
Někdy „ne“ není jen odmítnutí pozvání nebo prosby.
Je to hranice.
Nechci, abys chodil bez ohlášení.
Teď potřebuju být sám.
Nechci o tomhle tématu mluvit před ostatními.
Můžeme reagovat:
Ale já to tak nemyslel.
Vždyť jsme rodina.
Nemáš důvod to tak řešit.
Jenže vysvětlení našeho úmyslu hranici automaticky neruší.
Můžete například říct:
Dobře. Chápu, že chceš, abych se před návštěvou nejdřív ozval.
Pokud si potřebujete ujasnit praktickou stránku:
Stačí napsat zprávu předem, nebo chceš, abych vždycky počkal na potvrzení?
To je něco jiného než zpochybňovat, zda druhý na hranici vůbec má právo.
Odmítnutí může otevřít prostor pro vaše vlastní rozhodnutí
Respektovat něčí „ne“ neznamená, že se musíte vzdát vlastní potřeby.
Partner například řekne:
Nechci trávit Vánoce u tvé rodiny.
Má právo to odmítnout.
Vy zároveň můžete říct:
Pro mě je důležité tam část Vánoc být. Pojďme tedy hledat variantu, která bude fungovat pro oba.
Nemusíte druhého přimět ke změně jeho „ne“.
Můžete začít přemýšlet:
Co můžu udělat já?
Existuje jiná možnost?
Je pro mě tato potřeba natolik důležitá, že podle ní budu muset udělat vlastní rozhodnutí?
Respekt k hranicím neznamená, že všechny rozdíly zmizí.
Někdy je naopak odkryje.
Pozor na trestající stažení
Když nedostaneme, co jsme chtěli, můžeme reagovat:
Fajn.
A pak přestat komunikovat.
Být demonstrativně chladní.
Odmítnout druhého při nejbližší příležitosti.
Nebo čekat, až pochopí, že nás „zklamal“.
Je v pořádku potřebovat chvíli na zpracování zklamání.
Můžete říct:
Mrzí mě to a potřebuju chvíli pro sebe.
To je něco jiného než použít odstup jako trest:
Když nechceš ty, tak já už s tebou taky nic podnikat nebudu.
Cílem není předstírat, že vás odmítnutí nezranilo.
Cílem je nepoužívat vlastní zranění k tomu, abyste druhého přiměli změnit rozhodnutí.
Nesnažte se okamžitě hledat, co je špatně s vámi
Někdo odmítne schůzku.
Neodpoví na vaše city.
Nechce pokračovat ve vztahu.
A v hlavě se objeví:
Co je se mnou špatně?
Některá odmítnutí samozřejmě mohou bolet mnohem víc než běžné „dnes nemůžu“.
Ale ani tehdy rozhodnutí jednoho člověka není objektivním verdiktem o vaší hodnotě.
Může znamenat:
Nechci tento vztah.
Nemusí znamenat:
Nejsi člověk, se kterým lze mít dobrý vztah.
Může znamenat:
Nechci tuto práci nebo spolupráci.
Nemusí znamenat:
Jsi neschopný.
Je dobré rozlišovat mezi tím, co druhý skutečně odmítl, a tím, co jsme si k tomu doplnili sami.
Jak může zdravé přijetí „ne“ znít
Nemusí být složité.
Dobře, rozumím.
Škoda, ale respektuju to.
Mrzí mě to, protože jsem se těšil. Můžeme vymyslet jiný termín?
Dobře. Díky, že jsi mi to řekla jasně.
Chápu. Kdybys někdy chtěl, dej vědět.
Někdy je vhodné nabídnout alternativu.
Jindy je lepší jednoduše odmítnutí přijmout a nechat další krok na druhém.
Jedna jednoduchá kontrolní otázka
Když dostanete „ne“ a máte chuť pokračovat, zkuste se sami sebe zeptat:
Snažím se teď situaci pochopit, nebo se stále snažím změnit odpověď na ano?
To často pomůže odhalit rozdíl mezi zdravým vyjasněním a tlakem.
Můžete se zeptat jednou.
Můžete vyjádřit zklamání.
Můžete navrhnout jinou možnost.
Ale pokud druhý své rozhodnutí jasně zopakuje, je čas ho respektovat.
Přijmout „ne“ neznamená, že se vám musí líbit
Možná vás odpověď zklame.
Možná s ní nesouhlasíte.
Možná kvůli ní budete muset změnit vlastní plány.
A někdy zjistíte, že rozdíl mezi vašimi potřebami je hlubší, než jste čekali.
Přijetí odmítnutí neznamená:
Jsem s tím spokojený.
Znamená:
Slyším tvoje rozhodnutí a nebudu tě nutit, abys ho změnil.
Pak můžete rozhodnout, co uděláte vy.
To je rozdíl mezi respektováním druhého člověka a vzdáním se vlastních potřeb.
Nejtěžší bývá druhá věta
Přijmout první:
Dnes nechci.
může být snadné.
Těžší je, když jste se opravdu těšili.
Nebo když vám hlavou proběhne:
Kdyby mu na mně záleželo, souhlasil by.
A právě tam může začít přesvědčování, vytváření pocitu viny nebo trestající odstup.
V Duovio si můžete podobnou situaci bezpečně procvičit. Virtuální člověk vaši žádost odmítne a vy odpovíte vlastními slovy. Můžete si vyzkoušet, jak vyjádřit zklamání, položit věcnou otázku nebo nabídnout jinou možnost - a zároveň respektovat konečné rozhodnutí druhé strany.