„Poslední dobou mám pocit, že mě vůbec neposloucháš.“
A v hlavě okamžitě naskočí:
To není pravda.
Pak možná pokračujeme:
Vždyť včera jsem tě poslouchal půl hodiny.
A druhý odpoví:
Vidíš? Zase se jen obhajuješ.
Kritika je nepříjemná právě proto, že ji často neslyšíme jen jako informaci o jednom konkrétním chování.
Můžeme ji slyšet jako:
„Jsem špatný partner.“
„Jsem neschopný kolega.“
„Selhal jsem.“
A tak se začneme bránit dřív, než vůbec zjistíme, co nám druhý chtěl říct.
Obrana je přirozená, ale často rozhovor zablokuje
Představte si, že vám kolega řekne:
Vadí mi, že mě na poradách často přerušuješ.
Možná máte okamžitě chuť odpovědět:
To není pravda, přerušují se tam všichni.
Nebo:
Protože mluvíš strašně dlouho.
Možná je na těchto odpovědích něco pravdy.
Jenže zatím jste se vůbec nezabývali tím, co vám kolega sděluje.
Rozhovor se tak snadno změní z:
„Vadí mi konkrétní chování.“
na:
„Kdo z nás má pravdu?“
Přijmout kritiku neznamená souhlasit se vším
Když někdo něco kritizuje, nemusíte automaticky říct:
Máš pravdu.
Můžete nejdřív zjistit, co přesně myslí.
Například:
Můžeš mi říct konkrétní situaci, kdy jsem tě přerušil?
Nebo:
Jestli tomu správně rozumím, vadí ti hlavně to, že začnu reagovat dřív, než dokončíš myšlenku?
Tím nic nepřiznáváte.
Jen se snažíte pochopit, co druhý skutečně říká.
A teprve potom se můžete rozhodnout, jestli s tím souhlasíte.
Nejdřív porozumění, potom vysvětlení
Častou reakcí na kritiku je:
Ale já jsem to tak nemyslel.
To může být pravda.
Jenže druhý člověk často nemluví o vašem úmyslu. Mluví o dopadu vašeho jednání.
Například:
Když během rozhovoru pořád koukáš do telefonu, připadám si, že mě neposloucháš.
Automatická obrana:
Ale já tě poslouchám.
Užitečnější může být:
Rozumím, že když při rozhovoru kontroluju telefon, působí to na tebe, že tě nevnímám.
A až potom:
Čekal jsem na důležitou zprávu, ale měl jsem ti to říct.
Váš pohled nezmizel.
Jen jste ho nepoužili jako první obrannou reakci.
Oddělte konkrétní problém od hodnocení osobnosti
Ne každá kritika je podaná dobře.
Někdo může říct:
Ty jsi úplně nespolehlivý.
To je velmi obecné hodnocení.
Můžete rozhovor vrátit ke konkrétnímu chování:
Co konkrétně se stalo, kvůli čemu to tak vnímáš?
Možná zjistíte, že druhému vadí:
Říkal jsi, že přijdeš v šest, a přišel jsi skoro o hodinu později.
Teď už máte něco konkrétního, na co lze reagovat.
To je pravda. Přišel jsem pozdě a měl jsem dát vědět.
Nemusíte kvůli tomu přijmout závěr:
Jsem nespolehlivý člověk.
Můžete přijmout odpovědnost za konkrétní jednání, aniž byste přijali nálepku.
Na kritice může být něco užitečného, i když je přehnaná
Představte si větu:
Ty mě nikdy neposloucháš.
Slovo „nikdy“ bude pravděpodobně přehnané.
Pokud se ale soustředíte jen na něj:
To není pravda. Minulý týden jsem tě poslouchal.
snadno přehlédnete skutečný problém.
Můžete místo toho říct:
Nemyslím si, že tě nikdy neposlouchám. Ale zní to, že máš pocit, že tě poslední dobou nevnímám dost. Co konkrétně ti vadí?
Tím odmítáte nepřesné zobecnění, ale nezahazujete možnou užitečnou informaci.
Pozor na dlouhé vysvětlování
Obranná reakce nemusí být agresivní.
Může vypadat i takto:
Já vím, že jsem přišel pozdě, ale měl jsem hodně práce, potom byla doprava, ještě mi někdo volal a vlastně jsem chtěl vyrazit dřív…
Čím déle vysvětlujeme, tím víc může druhý slyšet:
„Vlastně za to nemůžu.“
Někdy je mnohem silnější krátká odpověď:
Ano, přišel jsem pozdě. Měl jsem dát vědět. Mrzí mě to.
Důvod můžete vysvětlit později, pokud je důležitý.
Nejdřív ale můžete ukázat, že jste skutečně slyšeli problém.
A co když je kritika nespravedlivá?
Schopnost přijmout kritiku neznamená nechat si říct cokoli.
Například:
Zapomněl jsi nakoupit. Tobě je úplně jedno, co potřebuju.
První část může být oprávněná:
Zapomněl jste nakoupit.
Druhá část už přisuzuje motiv:
Je vám to jedno.
Můžete říct:
Na nákup jsem zapomněl a beru za to odpovědnost. Nesouhlasím ale s tím, že to znamená, že mi je jedno, co potřebuješ.
Je možné přijmout oprávněnou část kritiky a zároveň odmítnout tu nepřiměřenou.
Kritika není totéž jako osobní útok
Je rozdíl mezi:
Vadilo mi, jak jsi se zachoval.
a:
Ty jsi prostě idiot.
V první větě se dá mluvit o konkrétním chování.
Ve druhé už nejde o zpětnou vazbu, ale o útok na člověka.
Nemusíte ho přijmout ve jménu „otevřenosti ke kritice“.
Můžete říct:
Jestli ti vadí něco konkrétního, co jsem udělal, pojďme to řešit. Nechci ale pokračovat, pokud mě budeš urážet.
Přijímat kritiku a nastavovat hranice nejsou protiklady.
Zkuste si položit tři otázky
Když vás někdo kritizuje, může pomoci zpomalit a v hlavě si projít:
Co konkrétně mi druhý říká?
Je na tom něco, co dokážu přijmout?
S čím naopak nesouhlasím?
Například:
S tebou se nedá nic domluvit. Vždycky všechno měníš.
Můžete dojít k tomu:
- s nálepkou „nedá se s tebou nic domluvit“ nesouhlasím,
- slovo „vždycky“ je přehnané,
- ale poslední dvě domluvy jsem opravdu změnil na poslední chvíli.
Odpověď pak může znít:
Nemyslím si, že se se mnou nedá na ničem domluvit. Ale máš pravdu, že poslední dvě domluvy jsem změnil na poslední chvíli. Chápu, že tě to štve.
To je mnohem přesnější než buď:
Dobře, všechno je moje chyba.
nebo:
To je úplný nesmysl.
Nemusíte reagovat okamžitě
Některá kritika nás zasáhne natolik, že nejsme schopni reagovat klidně.
Místo protiútoku můžete říct:
Tohle se mi neposlouchá snadno. Potřebuju chvíli, abych si to promyslel.
Nebo:
Chci ti odpovědět, ale teď mám pocit, že bych reagoval jen obranně. Můžeme se k tomu za chvíli vrátit?
Pauza nemusí být útěk.
Pokud se k tématu skutečně vrátíte, může být způsobem, jak zabránit zbytečné eskalaci.
Cílem není přestat se cítit dotčeně
Kritika může bolet, i když je podaná dobře.
Cílem není stát se člověkem, kterému je úplně jedno, co o něm ostatní říkají.
Jde spíš o schopnost vytvořit si mezi kritikou a reakcí malý prostor.
Místo okamžitého:
To není pravda.
zkusit nejdřív:
Co přesně tím myslíš?
Místo:
A ty děláš úplně to samé.
zkusit:
V čem konkrétně je pro tebe problém?
A místo:
Dobře, jsem teda hrozný.
zkusit:
Tuhle část beru. S touhle částí ale nesouhlasím.
To už je velmi odlišný způsob komunikace.
Nejtěžší je to ve skutečném rozhovoru
Při čtení článku máme čas si správnou odpověď promyslet.
V běžném konfliktu ale může někdo říct:
S tebou se nedá vůbec mluvit. Jakmile ti něco řeknu, začneš se vymlouvat.
A vy máte několik sekund na reakci.
Právě proto si můžete podobnou situaci v Duovio vyzkoušet nanečisto.
Virtuální člověk vám dá nepříjemnou zpětnou vazbu a vy odpovíte vlastními slovy. Můžete si procvičit, jak nejprve pochopit, co vám druhý říká, přijmout oprávněnou část a zároveň klidně odmítnout to, co považujete za nespravedlivé.